Přihlásit

vybava_expedice

Postřehy z pěších túr Laponskem

3.8.2017

Být v severské přírodě a nejít na túru je hřích. Naše expedice s pracovním názvem „Polární liška“, na které jsme dosáhli nejsevernějšího bodu pevninské Evropy, pro nás pravda znamenala téměř 9 000 dobrodružných kilometrů na cestě v modelu Octavia Scout. Během tří túr jsme ušli ale také více než 90 inspirativních kilometrů pěšky.

bivak_nordkapp (16)

Kam vyrazit na túru, pokud chcete objevovat krásy Laponska

Finové, Norové a Švédi jsou milovníky přírody. Snad právě proto zde platí již tisíc let starý zákon: právo veřejného přístupu „allemannsretten“, nebo finsky právo každého člověka „jokamiehenoikeus“. V praxi to znamená chodit a stanovat kdekoliv (avšak maximálně dva dny a to minimálně 150 metrů od obydlí). S potěšením jsme to vyzkoušeli. Severská příroda je jedinečná.

  • oulanka (6)Pokud plánujete podobnou auto výpravu doporučuji minimálně denní – třicetikilometrový trek ve finském národním parku Oulanka. Ten leží těsně pod polárním kruhem a hraničí s územím Ruska. Vedle nádherných výhledů na kaňon Oulanka a úžasných březových lesů nabízí při troše štěstí setkání s losi ale i medvědy. Aby také ne, tato túra se přímo jmenuje Velký medvědí okruh.
  • na_trekuV nejnádhernějším koutu Norska – na Lofotech jsou túry doslova povinností. Blízko poslední lofotské vesničky jménem A vede náročnější túra k chatě Munkebu. Po půlkilometrovém stoupání nabízí úžasné pohledy na pětadvacet různě velkých čirých jezer. Po dosažení chaty se dá buď jít dál, anebo jít zpět. Dohromady má tato trasa kolem 25 kilometrů.

lofoty_trek_munkebu (3)

  • Ve Švédsku patří do hitparády túr bezesporu „brána do Laponska“ Národní park Abisko se zdejším pohořím Lapporten. Právě odsud je možné odstartovat oblíbenou túru Kungsleden (Královská cesta) vedoucí přes planiny, březové lesy, ledovce a údolí kolem jezer a vodopádů. Trasa se sem táhne 450 kilometrů ze středu Švédska. Vyhlášený je 110 kilometrů dlouhý trek Nikaluota-Abisko. Na této trase leží totiž nejvyšší švédská hora Kebnekaise (2106 m) a ujdou ji celou každoročně více než dva tisíce lidí v rámci Fjällräven Classic.

laporten

  • Pokud ale nepatříte k extrémním vytrvalcům, kteří vyrazí za jakéhokoli počasí, můžete například absolvovat túru v okolí Botnického zálivu u vysokého pobřeží zvaného Hoga Kusten. Trek v Hoga Kusten, přímo v srdci národního parku Skuleskogen, začíná krásnou pobřežní scenérií vedoucí kolem písčitých zátok. Druhá polovina túry je náročnější stoupání lesem, po kamenech a kořenech. Po zdolání kopce se jde ještě kolem dvou jezer vstříc 200 metrů hlubokému kaňonu, na jehož vrcholu je úžasný výhled na moře ostrůvků, které leží v Botnickém zálivu. Rovněž ideální jako celodenní túra dlouhá přibližně 19 kilometrů.

hoga_kusten (2)

Během všech tří celodenních túr se mi osvědčilo hned pár pravidel:

  1. Trekkingové hole Zpočátku můžete vypadat jako senior, zejména pokud jdete po rovince (jako například při cestě na vrchol Skuleskogen). Po pár hodinách cesty a výšlapu do kopce jsou ale hole neskutečnou podporou.
  2. Kvalitní a lehký batoh Na celodenním treku přijde lehký a dobře ušitý batoh vhod. To se mi potvrdilo, jak ve finské Oulance, na Lofotech nebo ve Švédsku při treku na Hoga Kusten. Čím těžší batoh, tím náročnější každý další ušlý kilometr. Navíc mě na batohu Kånken baví to, že se jeho koupí přispívá na záchranu ohrožených polárních lišek – švédsky „fjällräv“.
  3. Pohodlné a odolné legíny Nepromokavé kalhoty na trek jsou fajn. Potom, co jsem vyzkoušela Abisko Trekking Tights, bych si ale už jiné nevzala. Tyto odolné legíny jsou naprosto pohodlné, na kolenou a zadku jsou vybaveny speciálním tkaným materiálem proti ošoupání. Přitom se v nich skvěle pohybuje, stoupá i klesá po skalách nebo sedí kdekoliv v přírodě. Jsou prodyšné, mají dostatek kapes a jsou přitom elegantní. Vřele doporučuji.

trek_finsko2

Během túry vede člověk se sebou zvláštní monology. Často přijde i na nějaké to moudro, kterým se pak může řídit po návratu domů. Tak například já jsem při celodenní túře ve finském národním parku Oulanka přišla na to, že nemá smysl se v životě bát (medvěda). Když máte cíl a jdete za ním, na medvěda a svůj strach jde poměrně snadno zapomenout… Nebudu ale filosofovat, chtěla jsem se jen podělit o pár postřehů z pěších túr.