Rozhovor s volejbalistkami Bárou a Maki

30. 10. 2019

Bára Hermannová a Markéta Sluková-Nausch jsou naše nejlepší volejbalistky. O tom není pochyb. Právě nyní se chystají na turnaj v Mexiku. Zajímá Vás, která z nich opravdu ráda řídí a jak by ideálně vypadal jejich den bez jakýchkoli povinností? Přinášíme Vám krátký rozhovor s těmito sympatickými a úspěšnými sportovkyněmi.

09_BARAMAKI_HD-2

Co Vás přivedlo do světa plážového volejbalu? Měla jste nějaký vzor? Uvažovaly jste ještě o jiném sportu, nebo byl od začátku plážový volejbal jasná volba?

Bára: Dostala jsem se k tomu díky mamce, která hrávala volejbal několik let na amatérské úrovni. Brala mě s sebou na tréninky od malička a mě to pak bavilo víc a víc. Jmenovitě jsem žádný vzor neměla, spíš jsem byla taková, že když jsem podávala míče na extralize juniorkám nebo ženám, tak jsem si představovala, že tam hraju taky. Nebo později na beach volejbale, když jsme někde vypadly brzy, tak jsem koukala na ty, co ještě hrají a říkala si, že takhle daleko bych se taky mohla dostat. Baví mě i jiné sporty, ale nikdy jsem nedělala a nechtěla dělat něco jiného než volejbal.

Maki: Od 10 let jsem hrála normální šestkový volejbal, v 16ti letech nám pak trenér z šestek nabídl přes léto beach a mě to začalo hrozně bavil. Vzor jako takový jsem nikdy neměla. Jako malá jsem dělala sportovní gymnastiku, pak přišel šestkový volejbal a nakonec beach. Pak už jsem neváhala.

Aktuálně bojujete o účast na Olympiádě v Tokiu 2020, co ale plánujete po ukončení letošní sezóny. Byla tato sezóna doposud ta nejtěžší?

Bára: Zatím ještě není konec. Čeká nás v listopadu ještě turnaj v Mexiku a potom bude volno. Já se vždy po sezoně odeberu domů do Ostravy a doháním rodinné příjemnosti i nepříjemnosti. 🙂 Letos si chci odjet někam na pár dní do pěkného horského wellness hotelu na úplné odreagování. Každá sezona je náročná, ale jinak. Tahle měla hodně překážek, tak byla náročná jak fyzicky, tak i psychicky.

Maki: Máme ještě jeden turnaj v Mexiku, pak přijde delší pauza a příprava na olympijskou sezónu. Ta uplynulá sezóna byla určitě jedna z těch náročnějších. Bylo v ní spousta zranění, ale alespoň jsme si to letos všechno vybraly a příští rok budeme ready. .-)

09_BARAMAKI_HD-25

Jak vypadá váš klasický den a jak by vypadal ten ideální?

Bára: Klasicky vstanu a dám si kafe a snídani, a pak jdu na trénink (běh, posilovna nebo beach). Následuje pauza, oběd a nějaký odpočinek. Většinou je odpoledne druhá tréninková fáze. Potom je volno, které někdy vyplním regenerací, někdy si zajdu s kamarádkou na večeři či na pokec, někdy se doma podívám na nějaký seriál, někdy si čtu. A jaký by byl ten ideální? To by bylo nereálný. 😀 Udělat si nějaký sport během dne, jít na nějakou pěknou procházku s kamarády, která se protáhne na dlouhé hodiny. Jíst všechno, na co mám chuť. Jít do kina. Potkat se ségrou a její malou dcerou. Nemít žádné povinnosti. 🙂

Maki: Klasický je vstávání na trénink, zdravé jídlo, spoustu povinnosti spojené s volejbalem i mimo něj. Ideální by byl dlouho vyspávat, brunch s rodinou, procházka s pejskama, čtení knížek, pití zázvorového čaje u krbu a jezení bábovky.

09_BARAMAKI_HD-10

Jak nejraději relaxujete? Preferujete domácí prostředí nebo raději vyrážíte do zahraničí?

Bára: Když to převedu na po sezoně, tak většinou doma v Praze. Jsem tady pánem svého času a ten den, když je volno, si můžu vyplnit, jak chci. Nějakým wellnessem, masáží, procházkou, kamarádkami. Nebo se odebrat někde do přírody.

Maki: Na relax si ráda vyrazím na thajskou masáž. Pokud je možnost cestovat i bez volejbalu, moc si to užívám, ale doma je prostě doma. S rodinou, s pejskama, ve vlastní posteli a kafe do svého hrníčku.

09_BARAMAKI_HD-12

Stíháte kromě kolotoče turnajů v plážovém volejbale také nějaké ostatní koníčky?

Bára: V létě se nic moc dalšího stíhat nedá. A přes zimní volnější období je to většinou sport s lidmi, které jsem přes rok nestihla vidět. A když jedu do Ostravy, hodně času mi vyplňují děti, což mě baví. Od ségry až po všechny moje kamarádky děti, takže se ty dny točí hodně kolem různých procházek s kočárkem nebo nějakých výletů.

Maki: V sezóně na další koníčky není tolik času, ale vždycky ráda vyrazím do přírody na výběh či procházku. Pak jsou moje koníčky spíše pasivnějšího charakteru jako aromaterapie, knížky, nintendo a teď jsem se znovu nadchla do puzzlí.

09_BARAMAKI_HD-1

Jaký vůz aktuálně řídíte a proč jste si vybraly právě tento? Máte nějaké vysněné auto?

Bára: Teď momentálně řídím Toyotu Corrolu. Je to úplně pohodové a spolehlivé auto na cesty. A vysněné auto je určitě SUV. V těch se cítím úplně nejlépe, nejbezpečněji a navíc jsou moc hezké.

Maki: Právě teď mám půjčenou od Barči Toyota RAV4 a jsem s ním moc spokojená. Manžel byl před pár dny na operaci kolene a vejde se do ní trošku líp než do mé Corroly. Jsem ale moc spokojená s hybridem obecně, vysněné auto bude něco velkého, abychom se do toho dobře vešli i pejska i s dětmi.

09_BARAMAKI_HD-15

Řídíte rády? Jaká jste řidičky? Kdo řídí z Vaší dvojice lépe?

Bára: Řídím velice ráda. Baví mě mít tu kontrolu ve vlastních rukou. Myslím, že obě dvě patříme mezi ty lepší ženské řidičky. Máme odhad, cit pro jízdu, jsme ohleduplné, umíme parkovat, nejezdíme zbytečně rychle a rozhodně nebrzdíme provoz.

Maki: Docela jo, ale když jsme někde společně s týmem, s radostí přenechám kormidlo Barče. Tu to baví myslím ještě víc a řídí opravdu dobře, takže se ráda nechám vozit. Obě jsme dobré řidičky, máme toho spoustu naježděno v Evropě i různě po světě.

Máte v autě písek? 🙂

Bára: Celoročně. 😀

Maki: Ano a ne jen písek. Taky spoustu beachvolejbalových krámů a psích chlupů.

09_BARAMAKI_HD-8

Co si myslíte o ženách za volantem? Jsou řidiči muži nebo ženy?

Bára: Většinově jsou chlapi lepší řidiči. Přeci jen je to mechanicky stroj na ovládání a to jde k chlapům o trochu více. Ale na druhou stranu jsou ženy, které řídí velice dobře a rozhodně bych je nepodceňovala. Jsme opatrnější, což může znamenat pečlivější a bezpečnější při jízdě. Takže říkám i ženy i muži můžou být skvělými nebo špatnými řidiči.

Máte rády rychlou jízdu? A co pokuty a nehody?

Bára: Ne. Nejsem na cestě jako závodník. Někdy jedu rychleji než je dovoleno, ale jen do té doby, když se na cestě cítím bezpečně. Já své vozidlo mít pod kontrolou můžu, ale nevím, co ti lidi okolo mě. Pokuty samozřejmě už nějaké byly, ale nebylo jich moc. No a u nehody jsem již byla, ale nikdy jako řidič.

Přejeme vám mnoho úspěchů a jistou účast na Olympiádě v Tokiu 2020!

Sdílet článek:

Více na webu Toyota

Internetový magazín Žena v autě vydává vydavatelství Srdce Evropy s.r.o., Bořivojova 17, Praha 3, Tel. : +420 222 726 364 | Napište nám | Redakce | Cookies | Ochrana osobních údajů © 2018